Novinky a akce
Pokračování rozhovoru s Xavierem Baumaxou
Kdo vymýšlel projekt? Vy, nebo Vašek Adamec?
Návrh jsme si udělali s přítelkyní sami. Dlouho jsme nad ním seděli, malovali, představovali jsme si různé varianty, diskutovali jsme, řešili barvy. Shodli jsme se na tom, že chceme tmavé obklady a dlažbu a bílé a dřevěné doplňky. A když jsme měli toto vše vymyšlené, tak jsme se nejdřív dobře nasnídali, abychom nebyli nervózní, a vyrazili jsme na tři hodiny na nákupy. Vašek nám poradil technické detaily a samozřejmě jsme ho nechali vybrat věci jako spárovačky, lepidla apod. Tomu přeci jen rozumí líp.
Do čeho všeho vás Vašek zapojil a co nového jste se naučil?
Pustil jsem se hlavně do bouracích prací. Ty mi jdou. Já jsem totiž celkově takový destruktivní typ. Jít proti systému, něco řezat, sekat – to je moje. Potřebuji hned vidět výsledek. Ale tentokrát jsem musel být i konstruktivní. Zkusil jsem si zednické práce, které jsem doteď nikdy nedělal. Naučil jsem se nahazovat, natahovat zeď, perlinku. Ale také lepit dlažbu a obklady, pracovat s řezačkou. A lépe o tom všem přemýšlet a plánovat.
Jak se vám s Václavem pracovalo, byl na vás přísný?
Byl to skvělý parťák a práce s ním šla od ruky. Na začátku mi řekl, hele, Xavi, ty máš koncerty, nech shánění materiálu na mě, ty bys stejně koupil něco, co by nebylo dobrý. A má pravdu, já bych Vaška taky neposlal koupit mi struny. Hodně mi radil, měl jsem třeba nějakou představu, ale pak přišel on a řekl, kdepak, ještě bude potřeba to a to, musíme začít tak a tak… Kdybych si nenechal poradit, měl bych celou koupelnu křivou. Naučil jsem se od něj pár šikovných fíglů, které se mi určitě budou v životě hodit.
Takže do další rekonstrukce už se plánujete pustit svépomocí?
Do některých věcí určitě ano. Současně tady připravujeme nový plot, takže se chystám na související zednické práce, natahování lepidlem apod. Myslím, že takové ty přípravné práce můžu už hravě zvládnout sám.
Zvládli jste to všichni ve zdraví, nebo byl nějaký pracovní úraz?
Až na můj vyhazovací palec vše v pohodě. Když jsem se učil s řezačkou, byl jsem docela nervózní, protože jsme měli malou rezervu na dlažbu. Nesměl jsem ty řezy zkazit. A jak jsem řezačkou projížděl jeden díl dlažby, vykloubil jsem si palec. Na kameru jsem dělal hrdinu a jen jsem nenápadně syknul. Hlavou mi ale problesklo, ž mám druhý den koncert… Naštěstí to brzy přestalo bolet.
Máme čekat nějakou tematickou písničku o rekonstrukci?
Jo, to já nikdy nevím, co mě zrovna napadne. Zatím o nějaké konkrétní písničce nepřemýšlím. Ale už jsem napsaldvě písničky o neexistujících zaměstnáních, tak uvidíme, jestli budu takto v tom mém baumaxstylu pokračovat…


Pokračování rozhovoru s Vaškem


Co je podle vás nejdůležitější při rekonstrukci svépomocí? Je to dobrý nápad, manuální zručnost, fyzická zdatnost, nebo ještě něco úplně jiného?
Základ je mít dobrý plán a ten konzultovat s někým, kdo už má s rekonstrukcí zkušenost. Dobře si vše naplánovat, udělat si nákresy s přesnými rozměry a umět si teorii představit v praxi, to považuji za hlavní. A dále pak zručnost. V tom si třeba hodně lidí nevěří, ale zbytečně. Já říkám, že když chlap umí naštípat sekerou třísky, pak je manuálně zručný. Když žena dokáže nadrobno nakrájet cibuli, pak je manuálně zručná. A tuto zručnost pak už jen stačí přenést na stavbu. Pochopit, jak funguje třeba taková vodováha, to už je pak to nejmenší.
U jakých prací mohou lidé při rekonstrukci ušetřit, pokud přiloží ruku k dílu? Kde vidíte největší potenciál?
Jednak jsou to takové ty podpůrné práce, jako je bourání, úklid a přeprava materiálu. Pak se dostáváme k samotnému řemeslu. Samozřejmě některé věci bez odborné pomoci dělat nejde, ať už jde o elektriku, vodoinstalaci, rozvody plynu či kanalizace. Ale třeba takovou zedničinu může zvládnout každý. Nahazovat, zahazovat, škrabat a stěrkovat stěny – to nejsou žádné náročné práce, stačí si je párkrát vyzkoušet a získat správný grif.